Jirkovský rytíř

Město Jirkov a okolí

Chomutovské hlavní nádraží

Chomutov se zřejmě po vzoru mnohonásobně většího Brna (kde pro srovnání projde nádražím měsíčně více než 800 tisíc cestujících) hodlá pouštět do přesunu hlavního vlakového nádraží. Počítá s tím v územním plánu, který situuje nové nádraží na pozemek po bývalém zimním stadionu, který již šest let leží ladem. A zatímco město, které postupně vrací miliony korun z rozpočtu za podvody při stavbě sportovišť na Zadních Vinohradech, špekuluje nad dalším megalomanským projektem v astronomických částkách, připomeňme si naopak počátky nádražní budovy, nad kterou se možná již smráká.

Chomutovský region byl do poloviny devatenáctého století nepříliš průmyslově vyspělou oblastí. Jeho spojení s okolním světem zajišťovala síť cest, jejichž prostřednictvím probíhala veškerá doprava zboží a potřeb. Průmyslová činnost se však v té době začala intenzivně rozvíjet, zejména šlo v podkrušnohoří o těžbu uhlí – a s ní vznikla potřeba uhlí také dopravovat k zákazníkům doma i za hranicí.

U zrodu chomutovského železničního uzlu stály v počátky hned tři soukromé společnosti. Společnost c.k. privilegované Ústecko-teplické dráhy usilovala již od padesátých let 19. století o koncesi k výstavbě železniční trati z Ústí nad Labem do Chomutova. V roce 1856 byla společnosti povolena výstavba prvního úseku z Ústí nad Labem do Teplic a za dva roky již byla zahájena v této části trati osobní i nákladní doprava. V roce 1867 již vedly koleje až do Duchova a o tři roky později, 8. 10. 1870, se slavnostním příjezdem prvního vlaku od Ústí nad Labem ve 14 hodin 22 minut začala psát historie provozování železniční dopravy v Chomutově.

Buštěhradská železniční akciová společnost podnikala v kladenské uhelné pánvi. Konkurence levnějšího severočeského uhlí ji však přinutila k zájmu o přístupovou cestu k němu. V roce 1868 získala koncesi ke stavbě komplexu tratí České Severozápadní dráhy, která zahrnovala trať Praha Smíchov – Žatec – Chomutov – Vejprty. Stavba byla prováděna po etapách, celý úsek z Prahy do Chomutova byl dokončen v roce 1871, první vlak z tohoto směru přivítal Chomutov 4. února zmíněného roku. Právě tato společnost vtiskla rozlehlé budově osobního nádraží reprezentativní vzhled, který známe i dnes.

Obě zmíněné společnosti se podílely na financování stavby společného nádraží, která byla zadána stavebnímu podnikateli Dautchovi a zahájena 13.8.1869. Současně byla zahájena i stavba dalších objektů – Buštěhradská železnice budovala výtopny a dílny naproti výpravní budově za kolejištěm a spolu s nimi také dvě obytné dvouposchoďové budovy, Ústecko-teplická společnost si naopak své zázemí vystavěla východně od nádražní budovy (podél dnešní cesty do centra města). Téměř všechny objekty jsou dodnes zachované, většinou však již neslouží drážním účelům.

Společnost Duchcovsko-podmokelské dráhy byla poslední, která přivedla své koleje do Chomutova. Jako konkurent Ústecko-teplické dráhy umístila svou výpravní budovu izolovaně naproti společnému nádraží. Provoz na trati Podmokly – Osek – Chomutov zahájila 19.12.1872, kdy ve tři hodiny deset minut přijel do Chomutova první její vlak. Výpravní budova slouží dodnes jako nákladové nádraží.

Na závěr zmiňme ještě jednu nezanedbatelnou drobnost patřící neodmyslitelně k chomutovské železnici – lávku nad kolejištěm osobního nádraží. Nejstarším dokladem o její existenci je fotografie z roku 1910, kdy přesně však vznikla, není známo. Původní lávka dosloužila v roce 1980, kdy byla nahrazena novou konstrukcí vyrobenou ve VTŽ Chomutov.

To, že obě nádražní budovy i většina dalších objektů z 19. století slouží dodnes, značí perspektivní koncepci těchto objektů. Věřme, že ji lusknutím prstů nezničí fantazírování dnešních komunálních politiků, za kterými kromě skandálů a švindlů žádné reálné pozitivní výsledky nejsou.

Jan Mrázek

(autor je členem Národní demokracie)

 

použitý zdroj: STODOLA, Zdeněk: Historie železnice Chomutovska, České dráhy a.s., Chomutov, 1997.

K tématu: Nádraží Jirkov – brána do města?

jr

Copyright Jirkovský rytíř © 2016